Co mohou mít společného protinacistický
odbojář ze skupiny Tři králové,
sedmnáctiletý člen pražského pouličního
gangu, odsouzený za „protistátní činnost“
do uranových dolů, a po slávě toužící básník?
Snad víc než město a čas, v
němž se
protnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném
únoru si režim posvítil i na takzvané malé
ryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími
a vojáky ze západní fronty tak končili
v lágrech i bezvýznamní zlodějíčci, obdivovatelé
jazzu a
západní módy, v dobové
propagandě nazývaní „pásci“.
V červnu roku 1953 byli členové gangu
Vyšehradští jezdci zatčeni a brzy se konalo
soudní přelíčení. Přísné tresty měly
být varováním pro ostatní prozápadně
orientovanou mládež.
Zveličování jejich
„protistátní činnosti“ v tehdejších médiích
mělo však efekt právě opačný. Vyšehradští
jezdci se stali legendou, byť dnes už upadli
do zapomnění.
Svorníkem románu je prostor Prahy.
Její místa i postavy, o kterých
se v žádném
turistickém průvodci nedočteme. Přes
temný příkrov společenské reality se Beranovi
hrdinové pokoušejí nalézt alespoň
trochu nestádní způsob života. Za pár
doušků svobody však zaplatí krutou daň.
