Po vraždě Julia Caesara 15. března 44 př. Kr. lid poněkud nečekaně obrátil svůj hněv proti vrahům a vynesl k moci Caesarova adoptivního syna Octaviana, který s Markem Antoniem a Markem Aemiliem Lepidem vytvořil v roce 43 př. n. l. druhý triumvirát. Lepidus ale časem ustupuje do
pozadí a konflikt o nejvyšší moc v nejmocnější říši světa tak byl jen otázkou času. Antonius zanedbával povinnosti při správě říše stále více a postupně se propadl do závislosti na vůli Kleopatry. Spory nakonec přerostly v otevřenou válku a v bitvě u Actia ztratili
Antonius s Kleopatrou loďstvo i vojsko a nedlouho poté přišli vlastní rukou i o své životy. Octavianus se tak stal nejmocnějším mužem v říši – Senát mu udělil čestný titul Augustus (Vznešený) a postupem času do jeho rukou vložil veškeré myslitelné veřejné funkce. Oč je
Augustus mocnější, o to méně se mu daří v rodinných záležitostech. Nemá syny a v nejlepších letech se uchyluje k adopci Tiberia a Drusa, mužů, kteří později slaví vojenské úspěchy a rozšiřují hranice impéria. Po Drusově smrti roku 9 př. Kr. si Augustus volí za svého
nástupce Tiberia, který se snaží podrobit římské moci i hraniční území v Germánii. Římané pronikají na germánské území, ale roku 9 n. l. jsou náčelníkem Cherusků v Teutoburském lese odraženi. Augustus je zděšen a na vojenské podmanění Germánie rezignuje. První muž
Říma cítí, že stárne a slábne. První císař římské říše, jenž přijal Řím z cihel a odevzdal jej z mramoru, umírá roku 14 n. l.
