Pátý svazek Spisů Jaroslava Hutky přináší českým čtenářům zatím největší překvapení: shrnuje všechny prózy, které Jaroslav Hutka napsal v holandském exilu v letech 1978-1989 a které byly - s výjimkou novely Noční vlak - dodnes zcela neznámé a vycházejí zde poprvé.
V úvodní Cestě do království zaznamenává Hutka s mimořádnou pečlivostí poslední týdny svého života v Praze v roce 1978 a vytváří tak jedinečné nadčasové svědectví o povaze a fungování normalizačního režimu v Československu. Ve čtyřech povídkách z roku 1984 se Hutka
ve vzpomínkách vrací do svého mládí v 60. letech a reflektuje i neutěšenou přítomnost svého života v exilu. O následné rozsáhlé próze Dvouseta, psané na sklonku roku 1984, je bez nadsázky možno říci, že jde o vůbec nejotevřenější a nejintimnější vylíčení manželské
krize, které kdy v české literatuře vzniklo. Hutka prózu psal pro svou tehdejší manželku a vylíčil v ní tolik ze vzájemného soužití muže a ženy, kolik jen papír dokáže unést. Vrcholem svazku jsou rozsáhlé Dopisy Ivanovi z roku 1985, fiktivní dopisy spisovateli Ivanu Klímovi
do Prahy, v nichž Hutka líčí svůj život v exilu zejména ze stránky společenské, politické a existenciální. I zde otevřenost, upřímnost a detailnost líčení, s níž zpěvák ve své vlasti zakázaný kritizuje soudobou západní konzumní společnost a její fungování, nemá v
české literatuře obdoby. Svazek uzavírají tři pohádky, které Hutka napsal pro své dcery po návratu do vlasti na počátku 90. let.
