Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co znamená někam patřit. Úspěšná houslistka Len Howardová se rozhodla opustit kariéru v londýnském orchestru a
přestěhovat se do domku na venkově. Nakonec v něm strávila zbytek života a své dny zasvětila zkoumání ptáků. Okno domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce. Ačkoli Len nebyla vystudovaná bioložka, v padesátých letech minulého století se
stala ornitologickou průkopnicí: ve zkoumání ptáků: pozorovala ptáky na základě důvěry a svobody, zaznamenávala jejich povahu a zvyky a své poznatky sepsala do mnoha článků a dvou populárních knih. Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo
vyšlapané cesty? Může se zdát, že její život v ptačím domku v ústraní byl osamělý, ale opak je pravdou — strávila ho v té nejlepší společnosti. ––– Ptačí domek představuje zdařilou románovou biografii osobité a svéhlavé amatérské bioložky, která nikdy
nedosáhla uznání, jaké jí patřilo. Román vzdává této pozoruhodné ženě posmrtnou poctu.— De Leesclub van Alles Román jako obraz krajiny devatenáctého století. Monetův styl. Autorka ukazuje, že příroda není jen objekt vně člověka. Nejen zvířata nebo kopec v dálce, ale i
lidé jsou příroda. Člověk a příroda jedno jsou.— Literair Nederland
