Kulturní krajina Blízkého východu a severní Afriky se transformuje velmi rychle a velká část destrukcí není spjatá s přímou činností člověka, ale spíše s jeho nezájmem, zkombinovaným s přírodními podmínkami a dalšími faktory, zapříčiňujícími degradaci mnoha
lokalit. Zájem práce leží v přímém negativním vlivu lidské činnosti na kulturní statky. Cílem této studie je analyzovat člověkem cíleně zapříčiněné důvody ztráty kulturních statků v regionu Blízkého východu a severní Afriky ve 21. století a určit faktory a strany,
které přispívají k jeho destrukci, ale také ochraně. Základní myšlenkou práce je, že destrukci kulturních statků na Blízkém východě a v severní Africe nelze charakterizovat jako čistě náboženskou, ale je nutné ji vnímat v kontextu řady důvodů, které mohou být
propagačního, strategicko-vojenského, politického či etnického charakteru, přičemž je zároveň nutné mít na paměti, že džihádistické skupiny nejsou jediné, které za ztrátou kulturních a historických objektů stojí. Práce je rozdělena na sedm kapitol, které tvoří tři
celky. Prvním z nich je úvod do legislativy týkající se ochrany kulturních statků, druhý se týká pojetí a pozice těchto statků v muslimském světě a třetí celek jsou samostatné studie, věnující se jednotlivým zemím. Práce je uspořádána tak, aby v teoretické části co
nejkomplexněji představila důvody destrukcí a způsoby ochrany kulturních statků v muslimském světě, a následně je demonstrovala na konkrétních případech z pěti zemí.
