Ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století pozval bytostný improvizátor Jiří Stivín ke spolupráci dvě výrazné postavy nové jazzové generace, basistu Ondřeje Soukupa a pianistu Michaela Kocába, členy Pražského big bandu a tehdy ještě jazzrockového Pražského
výběru. Kocáb i Soukup si již vyzkoušeli mnoho různých žánrů, ale k tomu, co je čekalo se Stivínem, se nikdy předtím ani potom nepřiblížili. Jejich koncerty byly hudebně zajímavé, totální free jazz, nikdy se nezkoušelo. Před koncertem si jen hudebníci střihli, kdo začne,
„vítěz“ pak na pódiu spustil a ostatní se přidali. Tak koncert začal a občas z naprosté improvizace vznikla hodně zajímavá hudba. Dokonce se po koncertu setkali i se žádostí o partituru a odpověď, že žádná neexistuje a vše vzniklo přímo na jevišti, se setkala až s
nedůvěrou. Dvojalbum Ad Libidum s živou nahrávkou z roku 1979 přináší sestřih jednoho z koncertů tohoto tria a je potvrzením jejich společné tvůrčí snahy jít proti proudu.
