Erbovní mapa, jejíž díly pokračují Moravou a Slezskem, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v naší zemi stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí.
Předposlední díl mapy nás zavádí na
severovýchodní výspu naší republiky, kterou z větší části tvoří Slezsko. Na území tohoto poněkud opomíjeného kraje se ve středověku rozkládalo několik slezských knížectví. Hlavním historickým centrem této oblasti je Opava. Okolo roku 1269 udělil král Přemysl Otakar II.
Opavsko svému nemanželskému synu Mikuláši, který se tituloval Mikuláš I., vévoda Opavský. Jeho potomek Přemek postavil na počátku 15. století v Opavě hrad a přenesl sem správu vévodství z nedalekého Hradce nad Moravicí. Z rezidenčního sídla opavských vévodů vládla
téměř dvě století do roku 1456 Opavsku boční větev Přemyslovců. Při rozdělení opavského knížectví mezi syny Mikuláše II. v roce 1377 obdržel kníže Jan Krnovsko a vytvořil z něj samostatné knížectví.
Třetím, kdysi samostatným územním celkem, jehož část
zasahuje do České republiky, je Těšínsko, zmiňované jako knížectví od roku 1281. Vlivem důlní činosti zanikla na Ostravsku a Karvinsku řada obcí a s nimi též zámků a dalších stavebních památek. Jejich četné vyobrazení v této knize vypovídá o značné devastaci zdejší
krajiny, v níž pro slavné časy šlechtických sídel jakoby již nebylo místa.
