Autorka místy až s brutální upřímností a citovou hloubkou líčí dětství dítěte, které opustila matka, ocitlo se v ústavu a poté v péči adoptivních rodičů. Pohled dítěte, které naráží na zeď nedorozumění, je vylíčen velmi sugestivně. Toto rané trauma a život bez
mateřské lásky měly dalekosáhlé důsledky na psychiku holčičky a později dospívající dívky v podobě velkého osamění, mentální anorexie, sebepoškozování a sebevražedných tendencí. Tento osobní příběh má kromě individuální hodnoty univerzální platnost. Je důkazem
negativního dopadu raného traumatu na celý pozdější život a zároveň ukazuje nesmírnou lidskou houževnatost, odolnost a schopnost regenerace. Kniha vypovídá hluboce analytickým způsobem o problematice zpřetrhání první vztahové vazby čili vztahu s matkou. Autorka k tomu využívá
příběh vlastní traumatické zkušenosti a dlouhodobé práce na sobě. Poselství knihy může pomoci každému z nás uvědomit si hloubku cesty k vnitřnímu dítěti. A možná i udělat léčivé kroky k péči o duši, která je hluboce utvářena vztahem s matkou. * * * Tereza Nagy
Štolbová se spolu se svojí sestrou dvojčetem narodila v čase padajícího listí. Zlomek dětství žila s matkou, která ji brzy opustila. Prožila předškolní věk v dětském domově. Poté deset let u adoptivních rodičů. Vystudovala psychologii a nyní pracuje jako psychoterapeutka.
Žije se svým mužem a třemi dětmi ve starém domě na vesnici.
