„Je až neuvěřitelné, kolik může žít v malém městečku bizarních postaviček...“ podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. Pochopení pro lidskou výstřednost a podivínství se pro„Je až neuvěřitelné, kolik může žít
v malém městečku bizarních postaviček...“ podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. Pochopení pro lidskou výstřednost a podivínství se promítá do souboru krátkých próz, které ve svém celku tvoří jakýsi soukromý kabinet
kuriozit. Úsporně načrtnuté obrázky lidí a situací, které utkvěly v archivu autorovy paměti, výtečně doplňují ilustrace Jakuba Janovského. První z textů vznikl v létě roku 2008 v Itálii ve vzpomínce na zemřelého kamaráda, a další během let pozvolna přibývaly. Autor se v
nich vrací do až školních let či do osmdesátých let, kdy nastoupil jako správce depozitáře v pražské Národní galerii, ale s vítanou bezprostředností zachycuje i momentky, v nichž se objevují různé postavy a postavičky z centra i okraje soudobé výtvarné scény.mítá do
souboru krátkých próz, které ve svém celku tvoří osobitý depozitář kuriózních zážitků a vzpomínek. Úsporně načrtnuté obrázky lidí a situací, které autorovi od mládí utkvěly v paměti, výtečně doplňují ilustrace Jakuba Janovského.
