Bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět Tato kniha není životopisem Miroslava Zikmunda. Je to pozvánka do světa pověstného archivu. Je to posezení u stolu s Miroslavem Zikmundem. Nalejete si hlteček slivovice do kameniny anebo sklenku těžšího,
plnějšího červeného vína, takhle to děláváme my. Můžeme vás ujistit, že za každým příběhem se kromě jiného skrývá i konkrétní debata, kterou jsme vedli a která uváděla témata v souvislosti. Je to vstupenka do lunaparku jménem život (anebo dějiny), kde si sednete tu na
horskou dráhu, tu do domu hrůzy, jindy vás odnese tobogán jménem náhoda. Půjdete s námi po stopách vzniku filmu Století Miroslava Zikmunda, po stopách života Miroslava Zikmunda a tím i po mezních situacích celé naší republiky. Jak Miroslav Zikmund říká: „Byl jsem zplozen
ještě za Rakouska-Uherska a narodil se do prvních dnů republiky. Proto ji celý život považuji za svého o krapátek staršího bráchu.“ Kniha obsahuje dosud nepublikované informace, včetně úryvků z prvního, nikdy nevydaného cestopisu, dobové fotografie a ilustrace Elišky
Chytkové. Ukázka z knihy © Století Miroslava Zikmunda, Nakladatelství JOTA, 2017 Se starým místním zřízencem jsme v Pérádéniji našli přesně ten stejný strom a já se na to místo, mezi stejné, nepatrně povyrostlé ploutve znovu posadil. A tehdy to na mne padlo. Jak ten
mohutný strom pluje časem jako velryba, jeho silné deskové kořeny jsou jako ploutve, které kormidlují cestu dlouhými věky. A popluje tak majestátně dál, až ani já, ani moji přátelé na tomto světě nebudeme. Vidíte, mezitím jsem s jedním z těch „vnuků“ udělal výbor
z celého knižního díla, co jsme s Jurkou napsali, a s druhým natočil film o celém mém životě. Táhne mi na stovku a před pár dny jsme se s mojí Marií vrátili z dovolené v Maďarsku, Rakousku a Německu. Mám plnou hlavu plánů, co ještě chci, co potřebuji udělat. Je
spousta věcí, kterým chci přijít na kloub, je mnoho toho, na co si chci udělat názor sám. Jako tehdy, když jsem chtěl jet, kam nejdál to půjde. Miroslav Zikmund Asi by bylo pěkné, kdybych řekl, že v tom vězela už odmalička moje touha cestovat. Vůbec ne. V přání dojet co
nejdál byla spíš zvídavost a snaha vidět víc, vědět to, co ostatní nevědí. Tento rys – vědět, jak se věci doopravdy mají – mne provází celý život. Jurko, pokud jde o termíny odevzdání rukopisu: ještě nikdy jsme žádný nesplnili, Afrikou počínaje. Ne proto, že
bychom byli k termínům přistupovali neodpovědně, ale prostě proto, že jakýkoli termín se vždycky snáz vysloví, než se kniha napíše. Myslím, že taky ještě žádný spisovatel nikdy neodevzdal rukopis v termínu. Protože na každém se dá pracovat do nekonečna, taky když už
je vytištěn. Byl jsem zvědavec, hnalo mne, že jsem chtěl vidět, co neviděli druzí. Proto jsem svého času chtěl být například komorním stenografem. Říkal jsem si, když budu umět těsnopis, udělám zkoušky, bude ze mne zapisovatel, který bude sedět v parlamentu a dozví se
spousty věcí dřív, než to budou lidi číst v novinách. Miroslav Zikmund (* 14. 2. 1919, Plzeň) Spolu s Jiřím Hanzelkou přespali na Cheopsově pyramidě, filmovali zrození sopky, projeli Núbijskou poušť, žili s ekvádorskými lovci lebek. Procestovali 112 zemí a teritorií
celé planety, zdokumentovali svět. Pobývali v Africe, když zanikal koloniální systém, vynesli vlajku na Kilimandžáro, v konžském pralese navštívili Pygmeje. V legendární Tatře 87 urazili 111 000 kilometrů, vrátili se do komunisty zadrátované vlasti. Cestou po Asii a Oceánii
zažili rovníkový „Neptunův křest“, hovořili s prezidenty, s Gagarinem i Hillarym, jako první projeli napříč Sovětským svazem, posunuli hranice možného. V roce 1968 odmítli okupaci i nastupující normalizační režim, na dvacet let se pak stali politicky nežádoucími osobami.
Natočili 4 celovečerní a 147 dokumentárních filmů, napsali 700 rozhlasových a 300 novinových reportáží, prodali 6,5 milionu knih, jejich publikace patří mezi klenoty českého cestopisu. Působivou bilanci Zikmundových aktivit rozšiřuje precizně vedený archiv, který tak
zařazuje příběh jednoho muže do souvislostí téměř posledních sta let a do osudu historie celé naší republiky. Obdivuhodný příběh této osobnosti inspiruje už několikátou generaci. Petr Horký (* 1973) Režisér, spisovatel, producent, cestovatel. Od roku 1994 působil jako
moderátor a později režisér v České televizi. Zakladatel producentské společnosti Piranha Film, spolupořadatel cestopisných přehlídek filmů s řadou besed WorldFilm a Neznámá Země, režisér asi 80 dokumentárních filmů. Za celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda byl
nominován na Českého lva, tento titul se stal v roce 2014 nejnavštěvovanějším dokumentem v českých kinech. Pro ČT moderoval přes 1 500 živě vysílaných pořadů i řadu předtáčených magazínů. Byl také moderátorem oficiálního setkání 28 evropských prezidentů. Je
autorem a spoluautorem devíti knih (Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let, Neznámá země, Zpráva o cestě na severní pól, Cuba Libre, Honba za obřím červem, Albánie. Kráska se špatnou pověstí, CestoSpisy, Filmaři H+Z), z toho dvou bestsellerů a bezpočtu novinových
článků. Století Miroslava Zikmunda je jeho desátým titulem. Je nositelem řady filmových ocenění a dvojnásobným držitelem literární Ceny Egona Erwina Kische. Natáčel na vybuchující sopce Merapi, s velkým bílým a s tygřími žraloky bez jakékoli bariéry. Na Maledivách
objevil vraky starých lodí, došel na severní pól i pól chladu – nejchladnější obydlené místo světa, na lyžích přešel Grónsko, uskutečnil první zimní přechod mongolského jezera Khovsghol. Natáčel s osobnostmi jako Edmund Hillary, Thor Heyerdahl, Reinhold Messner, Arthur C.
Clarke, Erich von Däniken, s posledním mužem na Měsíci Eugenem Cernanem i s kapitánem mise Apollo XIII Jimem Lovellem. Miroslav Náplava (* 1966) Spisovatel, editor a režisér cestopisných dokumentů. Účastník a organizátor řady expedic např. Olgoj chorchoj nebo Tajné vraky na
Maledivách. Milovník cestování, kávy, hor, říční plavby, hudby a poezie. Často prohlašuje: „V mém věku už není čas být nešťastný.“ Společně s Petrem Horkým napsal pět knih – Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let (s Miroslavem Zikmundem), bestseller Cuba
Libre (oceněný Cenou Egona Erwina Kische), Honba za obřím červem a Albánie. Kráska se špatnou pověstí. Do tisku je připraveno třetí vydání knihy Plavby „sebevrahů“, o objevných plavbách na vorech, včetně plaveb českého skladatele a trampa Eduarda Ingriše. Náplava se také
podílel na záchraně Ingrišova archivu v USA. Je editorem dvousvazkového výboru z díla cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, Legenda H+Z, Legenda Z+H. Fenomén českého cestopisu. Několik let systematicky pracuje na travelpunkovém pojednání o renesančním cestovateli Kryštofu Harantovi.
Publikoval mnoho cestopisných reportáží v magazínech Lidé a země, Koktejl, National Geographic Česko aj. Od roku 2012 je šéfredaktorem interaktivního magazínu Srdcaři.cz. Jako režisér pracoval na řadě dokumentů, např. Annapurna. 13. osmitisícovka Radka Jaroše (Hlavní cena a
Nejlepší dokument Sportfilm Liberec 2015), Baťův kanál. Vzkříšení snu (2. cena PAF Tachov 2017), pozitivní seriál o inspirativních lidech Srdcaři (24 epizod, Stream.cz – Zvláštní cena MFOF 2016), během tří let v zemích jižní Afriky vznikl dokument Srdcaři v Africe (8
epizod, Prima ZOOM) aj. K celovečernímu dokumentu Petra Horkého Století Miroslava Zikmunda natočil film o filmu a v posledních třech let pracoval na vzniku této publikace. Vladimír Kroc (* 1966) Vzděláním ekonom zahraničního obchodu, duší rozhlasák a srdcem rockový bubeník.
Už na VŠE založil na jarovských kolejích studentský rozhlas. A mikrofonu zůstal věrný. Zejména v Českém rozhlase. Moderuje zpravodajství a publicistiku na Radiožurnálu a Českém rozhlase Plus, spolupracuje s Dvojkou. Kromě jiného uváděl patnáct let cestovatelský týdeník
Světem křížem krážem, desátým rokem provází posluchače Zápisníkem zahraničních zpravodajů. Působil v České televizi ve Studiu 6, v televizích TV3 a Z1. Pro ČT natočil dvě autorské série Postřehů odjinud – z Austrálie a Nového Zélandu. Právě tyto země si
zamiloval, z pěti knih, které napsal, byly dvě věnovány protinožcům: Jižním křížem krážem a Orion hlavou dolů. S Miroslavem Zikmundem se seznámil při natáčení pořadu O kom se mluví k vyznamenání dvojice H+Z prezidentem Václavem Havlem v říjnu 1999. Následovaly desítky
dalších rozhovorů, některé z nich vyšly na zvukovém nosiči Životem křížem krážem. Mezi jeho koníčky patří aktivní muzika, přístrojové potápění a parašutismus.
