Kniha je v prvé řadě sociologickou úvahou nad tématem DNA a genetiky ve spojitosti s kategoriemi etnicity, rasy, národa, ale také v souvislosti s mytologií dávných kořenů či domoviny. Téma distribuce stejnosti a rozdílnosti ukazuje autorka i v rámci širší analytické oblasti
současných projevů tzv. biomoci, a to zejména na případech budování genografických popisů populací či ustavování genetických biobank. Tyto fenomény jsou předmětem zájmu sociálních věd, protože jsou součástí širšího proudu jevů souvisejících se specifickou správou
moderní populace skrze koncept života. Důraz na tělesnost, bios, tedy na kategorii živého, stojí v základech moderního procesu vytváření a spravování populace prostřednictvím biomoci/biopolitiky, konceptu, který ve svých textech popsali Michel Foucault, Giorgio Agamben či Thomas
Lemke. Pozornost věnovaná reprezentacím tělesnosti, konkrétně DNA a představám o diverzitě populací, je v této souvislosti důležitým předpokladem sociálněvědní konceptualizace nových hranic subjektivity, vztahu mezi sférou tzv. přírody a sférou tzv. kultury a úvah nad
identifikacemi či přináležitostmi k nacionální komunitě ve 21. století. Mají Češi a Češky českou DNA? Jak vypadá čistokrevný Féničan? Jak souvisejí genetika, prenatální diagnostika, biotechnologie a tzv. nová eugenika? Jsme to, co je naše DNA?
