Rudolf II. jí říkal Masožravá učebnice, ale alchymista Štěpán Holátko ji pojmenoval Kniha času. A student Jáchym Šlik, který chodí do Závišova gymnázia, školy specializované na historii, je jí teď na stopě. Jáchym je přesvědčený, že snad neexistují dva nudnější a
zbytečnější předměty, než je historie náboženství a latina. Ta kniha ho ale přesvědčí tím nejpozoruhodnějším způsobem, že by bylo dobré i těmhle věcech věnovat pozornost. Příběh se odehrává částečně ve 21. a částečně v 17. století a možná jste už uhádli, že
se v něm bude cestovat časem. Kniha popisuje utrpení křesťanů v době, kdy vyšlo Obnovené zřízení zemské, ale ačkoliv je tato kniha částečně věnovaná křesťanství, je to zejména dobrodružný příběh a snažím se čtenáře při cestování časem nejen poučit ale i
pobavit. Krátká ukázka: „Hej, kluci,“ zavolal na ty dva studenty, „Nemáte mobil? Nemám tady signál nebo mi ten můj odešel kvůli té vodě." „Což nám ten žváč chce povědíti?" podivil se jeden z nich. „Což jest mobil? Míníš snad jakési hovado?" zaváhal druhý a
nechápavě zavrtěl hlavou. „Utekl ti kůň?“ „Nikoliv, mluví o pečeti - signum," zamrmlal první a nahlas se zeptal: „Potřebuješ písaře?" „Potřebuju si zavolat do Prahy," zopakoval policista svoji žádost. Muži vyprskli smíchy. „Zkus vylézti na strom," navrhl mu jeden.
„Budeš-li zvučně volati, snad bude slyšán hlas tvůj ve vsi sousední, avšak v Praze?" „Zříš odění jeho?" zašeptal druhý potichu. „Věru, že jest to blázen a jistě jest také ochmelen."
