Autor na sebe před několika lety upozornil prvotinou Pálenka, která se odehrává převážně na české vesnici v rumunském Banátu. Autobiografická kniha Mezipřistání je zasazena do reality tbiliského panelového sídliště. Nová cizina, nová bloudění, nová setkání; nová,
nesrozumitelná řeč. A čím dál tím větší únava z šedi a chaosu velkoměsta, kterou se vypravěč snaží přehlušit občasnými útěky k Černému moři, na Kavkaz, na Moravu, do Čech, do dětství… Osudy postav, povětšinou tvrdé a trpké, se prolínají s osudy vypravěče
a jsou zachyceny básnicky obraznou, rytmickou prózou.Matěj Hořava. Narozen 1980 v severních Čechách. Žil na Moravě, v Bavorsku, v Rumunsku. V současné době žije v Gruzii. Jeho prvotina Pálenka (prózy z Banátu) získala v roce 2015 cenu Magnesia Litera za Objev roku, cenu Česká
kniha a byla dosud přeložena do pěti jazyků. ––– Nikdo v současné české literatuře nepíše tak poetickou, rytmickou a obraznou prózu jako Matěj Hořava. Nestává se mi často, abych se cítil vysloveně poctěný, že mohu nějakému rukopisu posloužit redakcí. — Jan Němec,
redaktor knihy Včera jsem se svými německými známými a s mladičkými italskými snoubenci přespal na sovětské observatoři nad lázeňským městečkem Abastumani… Vysklenými okny jsme se vloupávali do trosek a zřícenin aristokratických vil a lázní. Vysoko
v malokavkazských horách, na observatoři, jsme pak pili víno; Němci a Ital postupně pousínali na židlích; já a krátkovlasá Italka jsme se vydali ve tři ráno na jednu z hvězdáren. Dobušili jsme se na správce: gruzínský dědek s vousy až po pás; s nehty tak dlouho
nestříhanými, že se mu spirálovitě kroutily nad konečky prstů. Bankovka do špinavé dlaně. Přikývnutí. Schody vzhůru… Točil jsem klikou, která hravě ovládala nejen prastarý dalekohled, ale i kopuli pozorovatelny. Dědula vykládal o Měsíci věci tak sladce zastaralé,
pošetilé a krásné. — ukázka z knihy
