Nekonvenční vyšetřovatel na straně těch, které okolnosti zahnaly za hranu zákona. Kde končí empatie a začíná porušení práva? Poručík Pech je dočasně povolán z Prahy do Liberce, kde žije jeho rodina. Nový případ ho zavede mezi členy místní romské komunity a
neonacistické buňky. Zdánlivě banální případ záhy nabere nečekaný směr a vyšetřování se přesune ke známé trati tramvaje č. 11, spojující Liberec s Jabloncem. Těla dívek nalezená právě tam vyvolávají řadu otázek: Jak moc je do případu zapletený Pechův bratr? Co
dělat, když vyšetřovatel — na rozdíl od čtenáře — potenciálním zločincům do hlavy nevidí? A kam až lze zajít ve snaze učinit spravedlnosti zadost? Uspěje Pech díky své komplikované povaze a svérázné morálce tam, kde se zákon a spravedlnost vydávají po odlišných
kolejích? Právě zde, u trati tramvaje č. 11, začíná pro hlavního hrdinu trochu nečekaně nový start kariéry, během níž bude i nadále bojovat proti xenofobii, rasismu a netoleranci. ––– Fotogenické prostředí periferie, více než povědomé postavy a témata rezonující
současností. Na těchto základech Klára Aycox vystavěla živé příběhy s detektivní zápletkou a rytmem přesným jako dunění kolejí. Teď přijde ta část, na kterou jsem se těšila nejvíc. Místo činu. Sáhnu pod matraci a vytáhnu zbytek rybářskýho vlasce, co jsem koupila v
sobotu ráno a asi metr a půl z něj nastražila do šuplíku se šitím. Jasně že ho Oskar ještě ten den našel. Ten kousek si odnes. Myslim, že to bral dost vážně, protože mi v neděli navrhoval, ať se k němu přestěhuju. Byla bych pro. Vlastně si nic jinýho nepřeju. Chci jeho
pokoj, jeho rodiče, jeho ségru, jejich umělej krb, zahradní jezírko a stereotypní pohodu, když se dohadujou, na jaký zprávy se večer budou koukat. Ale kromě Oskara mě tam nikdo nezve. Musí jim mě bejt líto. Fakt líto. Musej mě nejdřív oplakat.— ukázka z knihy
