POVÍDKY PORŮZNU POSBÍRANÉ ANEB SEDM TUCTŮ VŠEHOCHUTÍ Sedm let jsem těmito povídkami oživoval své noviny „Babočka“ aby novinářské řemeslo nebylo tak suchopárné. Dělal jsem si špásy ze všeho možného mimo politiky, protože ta je vždy buď k pláči nebo ke vzteku, a
rád jsem čtenáře mystifikoval. Hlavně brněnské divadelníky a jejich publikum. Ti mně náměty servírovali až pod nos. Tak například Městské divadlo Brno uvedlo recesistickou hru o králi Artušovi a já k tomu napsal povídku o bílém králíkovi Artušovi a o malém chlapci, který
o něj pečuje. Seriózní povídku. A podobných fórků tam mám víc. Máte-li přehled o premiérách nebo zapojíte-li google a budete vyhledávat názvy, pobavíte se dvojnásob. Ale i bez googlu se obejdete, neboť jsem schválně nebyl polopatický, ale nad věcí. Sedm let krát dvanáct
povídek - to je jedna měsíčně, že ano? Nesmysl! Povídek bylo mnohem víc, neboť „Babočka“ měla týdenní periodicitu a divadel je v Brně spousta, ale já hodně vybíral, leč nepřebral. Aspoň doufám. Něco odvál čas, něco nemělo potřebnou šťávu, z něčeho jsem vyrostl, z
něčeho vyrostl čas Ale za těmi sedmi tucty všehochutí si stojím. A proč všehochutě? Má inspirace se díky divadlům a díky mé neposednosti popásala leckde, takže Pegas se mi krásně proletěl ne-li po planetě, tak po Evropě určitě. Párkrát nakoukl i tam, kam by se koukat
neměl. Navíc některé povídky mne inspirovaly ke kreslení obrázků, které jsem si rovněž nenechal pro sebe. Nuže, potěšte se se mnou!
