Veřejně známý intelektuál a spisovatel Adam Drechsler tuší, že brzy podlehne vážné nemoci, a vypraví se na svou poslední cestu přes oceán. V letadle se však seznámí s dívkou, která by snad jeho odcházení mohla dát ještě nový směr. V lehce mystifikačním
„autobiografickém“ románu Jiřího Pehe nás vypravěč skrze rozhovor dvou lidí stojících na opačném konci životní cesty provede osobní historií českého emigranta, v níž se odrážejí dějiny naší země posledního více než půlstoletí. Sledujeme jeho dramatický útěk
přes tehdejší Jugoslávii, život v New Yorku, práci pro Svobodnou Evropu v Mnichově, a nakonec pendlování mezi rodnou zemí a Amerikou. Ke klasickému motivu vykořenění exulanta, který přišel o původní domov a nový už vlastně nikdy nenašel, se tu přidává bolestná
ztráta životní lásky, s níž se hlavní hrdina nikdy nesmířil. To je však pouze jedna linie vyprávění. Zatímco mladá doktorandka Natálie dychtí po podrobnostech z Adamova života, protože by o něm ráda napsala knihu, on se ji marně snaží přesvědčit, že nejen jeho život,
ale i dílo se brzy propadne do nicoty. Skepticky uvažuje nad marností lidského konání a nemožností vnější svět poznat a pochopit. Ironicky se staví i k těm, kteří se o to v dobré víře snaží. K intelektuálům, spisovatelům, tedy i sám k sobě. Neméně atraktivní
jsou pasáže, kde Adam nechá Natálii a spolu s ní i čtenáře nahlédnout pod pokličku spisovatelského řemesla. Před očima nám tak vzniká – nikdy nedokončený – román o historii jednoho domu v Pařížské ulici v Praze, jehož příběh se autorovi brzy vymkne z rukou.
Prostřednictvím dvou originálních vypravěčů, papouška Žaka a golema Josilleho, se postupně propadneme do fascinujících dějin pražského Židovského Města. A spolu s Adamem Drechslerem se můžeme ptát, kdo je vlastně vypravěčem onoho románového i jeho vlastního příběhu.
Jiří Pehe (nar. 1955) je známý český politolog, novinář a spisovatel. V roce 1981 emigroval z Československa a usadil se v New Yorku, v letech 1988–1994 žil v Mnichově a do České republiky se vrátil v roce 1995. Studoval práva, filozofii a politologii na
univerzitách v Praze a v New Yorku. Pracoval jako nakladatelský i časopisecký redaktor, číšník, hotelový vrátný, analytik, poradce prezidenta, ředitel a univerzitní učitel, avšak české veřejnosti je znám především jako politický komentátor. Píše články a analytické
studie pro americká, německá a česká periodika, spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa nebo deníkem The New York Times, u nás pravidelně přispívá např. do Deníku N, do Českého rozhlasu Plus nebo na Novinky.cz. V současnosti vede pražskou pobočku New York
University, přednášel též na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Publikoval poezii a krátké povídky, později především odborné statě a texty zabývající se politikou. Je mimo jiné spoluautorem knihy The Prague Spring. A Mixed Legacy (1988) a autorem sborníku textů
Vytunelovaná demokracie (2002). V nakladatelství PROSTOR vydal monografii Klaus. Portrét politika ve dvaceti obrazech (2010), soubory esejů Demokracie bez demokratů (2010) a Na konci světa (2015), a rovněž edičně připravil sborník esejů Krize, nebo konec kapitalismu? (2012).
V témže nakladatelství vyšly i Peheho romány Na okraji zmizelého (2006), Tři tváře anděla (2009, 2016), Mimořádná událost (2013) a Průsečík (2017).
