Kniha se zabývá vznikem a vývojem antropologického myšlení na pozadí expanze západní civilizace, od vrcholného středověku po soumrak viktoriánské éry, s přihlédnutím k širším historickým, sociálním a kulturním souvislostem. Autor se pokusil vystihnout svébytnou povahu
západní společnosti, utvářenou od prehistorických dob, a porozumět klíčovým epizodám setkávání a střetávání s mimoevropskými civilizacemi a kulturami, které měly osudový dopad na vývoj moderního západního myšlení, vzdělanosti a vědy, například misijnímu úsilí,
zámořským výpravám nebo koloniálním výbojům. Ve druhé části své studie podrobně líčí utváření antropologie – jakožto vědecké disciplíny o lidské rozmanitosti a odlišnosti – od raného novověku po počátek dvacátého století, kdy v dějinách tohoto oboru přichází
údobí nazývané „klasické“. Pozornost je věnována především biblické antropologii, intelektuálnímu vlivu osvícenství a romantismu na formování moderní antropologie, klasickému evolucionismu, difuzionismu, zrodu rasové ideologie a významu působení Emila Durkheima, Franze
Boase, Williama Riverse a dalších výrazných osobností přelomu devatenáctého a dvacátého století. Přehled se uzavírá těsně před vystoupením Bronislawa Malinowského a vznikem funkcionalistické a konfiguracionistické školy.
