Od ruské invaze v roce 1968 má v podvědomí, že kdykoliv se může stát něco, co člověku obrátí život naruby. Následkem brutality komunistické policie skončil na psychiatrii, později se i s univerzitním vzděláním musel kvůli špatnému kádrovému profilu živit manuální
prací. Po listopadu 1989 ho strhla politika a vrhnul se do resuscitace sociální demokracie. Léta stál po boku Miloše Zemana, s jehož podporou dosáhl politického vrcholu. Posléze se rozešli a Miloš Zeman se podílel na pádu Špidlovy vlády. Během působení ve funkci premiéra musel
zápasit s následky nejhorších povodní v historii naší země, zároveň úspěšně dovedl Českou republiku do Evropské unie. Šest let působil jako evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. V současnosti vede Masarykovu demokratickou akademii
a na návrat do výkonné funkce v politice údajně už nepomýšlí. Jak dnes Vladimír Špidla hodnotí svá vítězství a porážky? Jak se dívá na Evropskou unii a na svoji spolupráci a následný souboj s Milošem Zemanem? Proč některé věci udělal a jiné ne? Jak vnímá
válku na Ukrajině? Politický veterán v rozhovoru se zkušeným novinářem Lubošem Beniakem, který ho nikdy nevolil, rekapituluje svou životní dráhu a neobvykle otevřeně mluví o zákulisí politiky. Knihu doprovází řada fotografií z rodinného archivu Vladimíra Špidly i
dokumentárních snímků z průběhu jeho politické kariéry. Vladimír Špidla (1951) se narodil v Praze v rodině herce a režiséra Václava Špidly. Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK. Diplomovou práci na téma Založení Živnobanky obhájil v roce 1976.
Prošel řadou profesí: pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny a skladu stavebnin. V sedmdesátých a osmdesátých letech aktivně působil v Českém svazu ochránců přírody. Po listopadu 1989 se stal jedním ze
zakládajících členů ČSSD, od roku 2001 do roku 2004 byl jejím předsedou. V letech 1998–2002 vykonával funkci 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí ve vládě Miloše Zemana. V období let 2002–2004 byl premiérem České republiky, poté v letech
2004–2010 evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Je nositelem Řádu čestné legie za zásluhy o rozvoj česko-francouzských vztahů a podporu evropské integrace. Luboš Beniak (1957) vystudoval Fakultu žurnalistiky UK, v letech 1979–1992
působil v týdeníku Mladý svět, a to postupně jako sportovní redaktor, vedoucí kulturní rubriky a od roku 1989 šéfredaktor. Byl generálním ředitelem vydavatelství Reader’s Digest pro střední Evropu (1995–2013), v letech 2014–2020 vykonával funkci člena Rady ČT. Od roku
2016 je stálým spolupracovníkem magazínu Reportér. Napsal knihu Dvě minuty mistry světa (2019), soubor reportážních portrétů českých fotbalistů, kteří v roce 2007 v Kanadě získali stříbrné medaile na mistrovství světa hráčů do 20 let.
