Mystický fantasy román ze světa, který nenávratně mizí Časy se mění. Tam kde se dřív rozkládala nehostinná divočina, rostou místo vykácených stromů osady. Kámen byl nahrazen kovem, na mořích přibývá lodí a sever, vždy divoký a zuřivý, již nemá sílu odolávat
nájezdům nepřátel. Poslední barbarské kmeny se vrhají do marného boje proti pokroku a civilizaci a umírají v zapomnění. Judok a Lugh, dva válečníci z prastarého kmene Černých běžců, začínají chápat, že jejich doba už minula. Snaží se vzdorovat, ale změna je jako
rozbouřená řeka — nejde ji zastavit. Jakou cenu ještě mají jejich tradice? Jakou mocí disponují jejich zapomenutí bohové? Za co má vůbec smysl zemřít? Jenže osud má navzdory jejich pochybám a modlitbám své vlastní plány a ani ten nejlstivější šaman nyní netuší, co
ho čeká. Dokážou se oba hrdinové ubránit všem nástrahám a vybojovat si své místo v novém světě? ––– Marek Dvořák propojuje fantasy s kmenovými legendami a vytváří tak poutavý mýtus — vyprávění o dávném fiktivním světě, který se však tomu našemu až
děsivě podobá. Zpívali dlouho. Už muselo být k ránu; houkání sov nahradilo švitoření drozdů, pěnkav, lejsků a dalších ptáků, kteří dávali najevo, že přežili noc a jejich území má stále právoplatného majitele. Brzy se začne rozednívat. Judok byl ztuhlý a potřeboval
by se protáhnout, ale nemohl. Píseň ještě neskončila. Starý šaman už musel být také unaven, přesto se znovu a znovu nadechoval, aby pokračoval v mantře. Lesní klid náhle přerušilo zařvání, které se rozléhalo široko daleko. Judok málem nadskočil, jak se lekl. Znělo to jako
nějaká šelma, snad jeskynní lev, medvěd nebo puma. Ale především měl pocit, že se ten zvuk ozval kousek od něj, jako by nějaká obrovitá kočka číhala ve větvích jedle a chystala se na něj skočit, zlomit mu vaz a prokousnout hrdlo. Šaman náhle přerušil zpěv a sundal si masku.
„Přišel čas,“ oznámil. „Pojď.“ — ukázka z knihy
