Monografie je věnována klauzuli rebus sic stantibus v závazkovém právu. Hned na jejím začátku je klauzule obecně představena, zejména pokud se jedná o vymezení jejího vztahu k majestátné zásadě pacta sunt servanda, její roli v závazkovém právu a její zasazení do
kontextu ke změně okolností, následné nemožnosti plnění či nadobligační námaze. Následuje dokumentování vzniku a vývoje konceptu klauzule rebus sic stantibus, jakož i vybraných teoretických přístupů, které mohou klauzuli konkurovat, jako jsou německý Voraussetzungen anebo
Wegfall der Geschäftsgrundlage, francouzská théorie de l’imprévision či anglická doctrine of frustration, a na to navazuje dokumentování historie právní úpravy klauzule na území dnešní České republiky, počínaje od obecného zákoníku občanského až do přijetí stávajícího
občanského zákoníku. Poté se přechází ke kritické analýze právní úpravy klauzule de lege lata, při níž se zejména rozebírá povaha právních norem, konstrukce stávající právní úpravy a dále především jednotlivé předpoklady uplatnění klauzule nebo důsledky
kumulativního splnění těchto předpokladů. Mezi předpoklady lze přitom řadit výskyt dodatečné a podstatné změny okolností, vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech stran, příčinnou souvislost, nepředvídatelnost a neovlivnitelnost změny okolností a
nepřevzetí rizika změny okolností. A mezi důsledky se obzvláště rozebírá proces renegociace a ingerence soudu do závazku, což zahrnuje také rozbor procesních souvislostí, které jsou s tímto tématem neodmyslitelně spojeny. Na konec je zařazeno pojednání ke klauzuli rebus sic
stantibus ve speciálních ustanoveních stávajícího občanského zákoníku, kde se výhrada změny okolností rovněž promítla. V monografii je tak obsažen i částečný výklad k jiným právním institutům, avšak to jen v relaci ke změně okolností, jejím následkům a k jejich
řešení.
