Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? Jak se na vztahu mezi matkou a dcerou projeví, když do něj vstoupí vnější agrese? A naopak,
jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit. Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se
vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou
stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: „Mami, miluju.“ Navzdory všemu to samy potřebují slyšet. Fotografie v knize jsou dílem Libuše Jarcovjákové. Aleš Palán (1965) je dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera
(rozhovory se samotáři Jako v nebi, jenže jinak a sborník Brnox, který připravil s K. Šedou), dvakrát byl na toto ocenění nominován (rozhovor Být dlužen za duši a román Ratajský les). Rozhovory se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině zvítězily v anketě
Lidových novin Kniha roku. Anna Palánová (1994) vystudovala Arts management na VŠE v Praze. Je zakladatelkou kulturní akce Na den pod zem. Podílela se na rozhovorech s pamětníky do knihy Ten den (2019) o událostech 17. listopadu 1989. Je autorkou podcastu Probořit zeď. V současné
době žije v Kanadě. Oceňovaná fotografka, dlouholetá středoškolská a vysokoškolská pedagožka Libuše Jarcovjáková (1952) vytvořila svůj první zásadnější soubor Noční směna během práce v tiskárně v letech 1972–1976. Dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu
v Československu a také pražský T-Club, zaměřený na homosexuální menšinu. Výstavu Evokativ, s níž výrazně uspěla na slavném fotografickém festivalu Les Rencontres d‘Arles, označil deník The Guardian za nejlepší výstavu roku 2019.
