Historie někdy postupuje pozpátku. I v sexu. Sexuální revoluci si běžně spojujeme s šedesátými lety, feministickými a občanskými hnutími — a Západem. V oblasti sexu však bylo jednou z nejprogresivnějších zemí po druhé světové válce komunistické Československo.
K legalizaci potratů či dekriminalizaci homosexuality tu ovšem došlo nikoli občanským tlakem, nýbrž za dohledu sexuologů, psychologů a demografů, kteří chtěli pod odborným vedením utvořit rovnostářskou společnost. Tento společenský projekt skončil s nástupem normalizace,
a dosažený pokrok ohledně genderových pořádků či pojetí sexuality dokonce začal nabírat opačný směr: od žen se v pozdním československém socialismu očekávala především role pečujících matek a starostlivých manželek, sex měl fungovat hlavně jako koření usedlého
manželského života. Politika touhy vypráví fascinující historii sexuality, rodiny nebo orgasmu v nečekané perspektivě socialistického řízení shora. Historii, která pokračuje v českých tělech, kultuře či politice i dnes. ––– Kateřina Lišková v této
pozoruhodné výzvě lineárnímu vyprávění o sexuálním osvobození ukazuje, jak se raný rovnostářský étos, oslavující rovnocennost mužů a žen coby cestu k obecné spokojenosti, v Československu po konci pražského jara zvrtl v tradiční patriarchální ideál mužské
nadřazenosti.— Kristen R. Ghodseeová, historička a spisovatelka
