Bára žila se svým otcem Jakubem, který byl obecním pastýřem. Žili na kraji vesnice Vestec bez maminky. Když byla Bára ještě maličká (v kolébce), maminka Báry se něčeho velmi polekala a zůstala v mdlobách ležet na zemi. Pověrčiví sousedé prohlásili, že dům navštívila
polednice. Od té doby maminka byla nemocná a po několika letech zemřela. Pastýř Báru vychovával sám. Odmalička byla Bára jiná než ostatní děvčata. Nebála se bouřky, uměla plavat a měla obrovskou sílu, byla opálená od sluníčka i ošlehaná od větru, ráda chodila bosa. Lidé
si o ní začali povídat, že ji podstrčila do kolébky divá žena, začali se jí vyhýbat. Jediné přítelkyně Báry byly Elška z fary (nejdůvěrnější kamarádka) a jejich teta, panna Pepinka. Ta našla Elšce ženicha – správce sousedního panství. Toho však Elška nechtěla. Bára
se rozhodla, že Elšce pomůže. Věděla, že se správce v noci bojí, a tak se převlékla za strašidlo a u hřbitova jej vyděsila. Její přestrojení však bylo odhaleno a Báře byl uložen krutý trest – musela přespat na hřbitově v kostnici. Ráno ke hřbitovu přišel myslivec a
dozvěděl se, co se Báře stalo. Myslivec se Báře přiznal, že ji miluje, a požádal ji o ruku. Bára se tak ze hřbitova vrátila šťastná, se svým budoucím mužem. Potrestaná, jak si lidé přáli, rozhodně nebyla, spíše naopak. Elška si pak také vzala doktora, kterého milovala. A
Josífek, který Báru miloval, se nakonec stal farářem.
