Je výraznou osobností v historii našeho fotbalu. Stačí si připomenout, co dokázal. Přestože většinu kariéry působil jako záložník nebo stoper, stal se členem Klubu ligových kanonýrů, neboť vstřelil v nejvyšší soutěži 130 gólů – 106 v Československu, 24 v Rakousku.
Když do společnosti nejlepších kanonýrů vstoupil, byl prvním, komu se to podařilo, přestože nebyl útočníkem. V lize poprvé nastoupil za Teplice v září 1967, kdy mu bylo sedmnáct, a končil v červnu 1983 v Bohemians, které jako kapitán přivedl k jejich jedinému titulu. Poté
odešel do Rakouska, kde svůj poslední zápas v nejvyšší soutěži hrál na jaře 1988 v bezmála osmatřiceti letech. V každém mužstvu patřil k oporám. Téměř nikdy nezklamal, navíc měl velkou autoritu u spoluhráčů a pro mnohé byl vzorem. Dvakrát se stal mistrem Evropy. Nejprve v
kategorii do 18 let, poté do 23 let. Jenom zranění ho připravilo o třetí titul v Bělehradě v roce 1976. Sice výrazně přispěl k postupu z kvalifikace přes Anglii a Portugalsko, ale na závěrečný turnaj nejel. Smůla o to větší, že několik let si bez něj nešlo tým představit.
I když už s tím nikdo příliš nepočítal, po pěti letech se do reprezentace vrátil, pomohl vybojovat postup na mistrovství světa a zahrál si i na samotném šampionátu v roce 1982 ve Španělsku. V knize, která popisuje jeho kariéru i soukromý život, se vrací ke všemu podstatnému,
co ve fotbale zažil. Líčí začátky v rodných Košťanech, první ligové zkušenosti v Teplicích, vojnu v Dukle, roky v Bohemians, triumfy i pády v reprezentaci, angažmá v Rakousku i to, proč se stal trenérem. Atraktivní jsou pasáže o spolupráci s osobnostmi, jakými byli
reprezentační trenér Václav Ježek a především trenér Bohemians Tomáš Pospíchal. Knížku, která obsahuje i podrobné statistiky, dal dohromady novinář Petr Nečada. O zlaté éře Bohemians, jejíž pevnou součástí byl Přemysl Bičovský, napsal předtím knihu Mistři z
Ďolíčku.
