V roce 921 se na pokyn ‘abbásovského chalífy vydalo z Baghdádu do království ležícího při soutoku řek Volha a Kama poselstvo s Ibn Fadlánem. Volžské Bulharsko se nacházelo daleko za hranicemi islámského centra a Ibn Fadlán nám ve svém arabsky psaném pojednání zanechal
barvité zprávy jedinečné historické a etnografické hodnoty o oblastech Eurasie, které cestou spatřil. Svůj popis věnoval zejména zvykům tamních lidí, v mnoha případech pohanským stepním kmenům, především Oghuzům, Pečeněhům a Baškirům, a hlavně samotným volžským
Bulharům. Setkal se rovněž s „Rusy“, severskými obchodníky-válečníky, kteří z oblasti Baltu pronikali na jih podél ruských řek, a byl svědkem jejich pohřební ceremonie spálení zesnulého na lodi. Kniha o jeho cestě, která trvala téměř rok a během níž urazil skoro pět
tisíc kilometrů, právem náleží ke klenotům středověké, nejen arabské literatury.
