Panuje všeobecná shoda, že hlavní podíl na stálém zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře má pokračující využívání fosilních paliv v energetice, průmyslu a dopravě. Ovšem daleko méně už se ví o tom, že dalším významným globálním zdrojem
skleníkových plynů je zemědělství a využívání půdy, tedy pěstování plodin a dřevin a chov hospodářských zvířat. Jsou to právě oxid uhličitý, metan a oxid dusný, tři skleníkové plyny, jejichž antropogenní emise úzce souvisejí s využíváním půdy a se
zemědělstvím. Cílem knihy Skleníkové plyny z půdy a zemědělství je zaplnit tuto informační mezeru a podat utříděné aktuální informace o vlastnostech, tvorbě i spotřebě významných skleníkových plynů v půdě a jejich emisích ze suchozemských ekosystémů. Poprvé tak
česky vychází odborná příručka, jež usiluje o zmapování všech hlavních aspektů této složité problematiky – přibližuje biologické procesy tvorby a spotřeby skleníkových plynů, dává nahlédnout do globálních souvislostí jejich emisí, na několika příkladech ukazuje
velikost emisí z různých systémů a v neposlední řadě představuje konkrétní možnosti snížení emisí z půd a ekosystémů. Tuto vysoce potřebnou publikaci je možné chápat i jako úvod do problematiky, kterou dnes pokrývají tisíce vědeckých a odborných prací.
