Nejkrásnější partie Jizerských hor jsme mohli více než půl století poznávat pouze z poloviny. Tu druhou půlku oddělovala řeka, spíše říčka, která se dala snadno přebrodit. Jenže za ní už patrolovali příslušníci Wojska Ochrony Pogranicza, kterým nikdo neřekl jinak než
wopisté. A ti zde pronásledovali turisty ještě dlouhá léta po pádu do sebe uzavřených absolutistických režimů po obou stranách hranice. K Vánocům 2007 jsme však dostali dárek v podobě Schengenského prostoru, který udělal z hranic jen čáru na mapě. A jestliže příroda dosud
žádné hranice nerespektovala, teď se jimi nemuseli omezovat ani lidé. Naši turisté začali objevovat krásy polských Jizerek a stali se vítanými návštěvníky stanic na Orle i Velké Jizeře. S češtinou se tu setkáte velmi často, polské złoté si vyměňovat nemusíte. S
objevováním kraje na levém břehu Jizery samozřejmě přichází také chuť seznámit se s jeho historií a nejdůležitějšími pozoruhodnostmi. V tomto ohledu zatím moc uděláno nebylo a tato kniha je prvním uceleným a samostatným shrnutím všeho, co se zde v minulosti událo a co
stojí za povšimnutí. Zahrnuje neživou i živou přírodu a obeznamuje čtenáře i s několika druhy, které na české straně nenajdeme. Přináší konečně i fakty podložený pohled na počátky Velké Jizery a uvádí na pravou míru i vznik až téměř mýtizovaného jizerského kruhu -
Iserringu, o němž byla publikována řada historicky nepodložených "teorií". Přibližuje nelehké živobytí obyvatel Velké Jizery i jejích enkláv - Hřebenových Domků a osady na Kobylí louce. Až syrové vzpomínky velitele wopistů na Orle nás vtáhnou do strastí služby v zimě od
civilizace odříznutém světě. Jiní zase vzpomínají na počátky Chatky Górzystów nebo na Stacju Turystycznou v Orle. Autorům se podařilo shrnout spoustu dalších detailů, které plasticky přibližují život v místech dnes opět objevovaných, která si i přes zvýšený turistický
ruch udržela svou podmanivou atmosféru. Kniha je koncipována jako jakési dvojče k již v roce 2016 vydané knize Jizerka - Smědava.
