Kniha O speciální a obecné teorii relativity má v díle A. Einsteina zvláštní postavení jako jediná práce, v níž vyložil podstatu svých teorií širokému okruhu čtenářů.
Její první vydání (1917) obsahovalo speciální teorii relativity z roku 1905 a
obecnou teorii relativity z roku 1915, kdy formuloval své rovnice gravitačního pole. Einstein se však ke knize vracel a doplňoval ji přílohami, které odrážejí jeho pohled na pokrok relativistické fyziky. Brzy ji rozšířil o prosté odvození Lorentzovy transformace a o výklad
čtyřrozměrného světa Minkowského.
Od roku 1920 patří ke knize obsáhlejší pojednání o experimentální prověrce teorie relativity, jež reaguje zejména na slavné Eddingtonovo pozorování z roku 1919. Dalším obohacením byl dodatek o struktuře prostoru ve velkém
měřítku, kde Einstein komentuje Friedmannův teoretický objev rozpínání vesmíru a jej potvrzující Hubbleovo pozorování rudého posuvu galaxií.
Naposledy se ke svému dílu vrátil na sklonku života, když je v roce 1952 doplnil přílohou o problému prostoru. Einstein ve
své knize podal teorii relativity v impozantně sevřené a fyzikálně zdůvodněné formě. Dokázal od speciální teorie relativity vybudovat most k obecné, která je obdivována jako velkolepý doklad síly racionálního myšlení.
Publikace připravená Nakladatelstvím VUTIUM
přináší kromě reprintu prvního českého vydání, které vyšlo v roce 1923 v nakladatelství František Borový s předmluvou samotného Alberta Einsteina a v překladu Václava Štíbra, také později vzniklé dodatky.
Knihu doprovodili texty „Einstein po sto (a dalších
patnácti) letech“ Jan Novotný a „Gravitační vlny aneb co Einstein do své knihy také mohl přidat, ale nepřidal“ Jiří Podolský.
