Soubor fejetonů a esejů, v nichž autor po dlouholetém působení na Amsterodamské univerzitě reagoval na změnu režimu u nás po listopadu 1989. Opíral se přitom o zkušenosti z pobytu v Nizozemí, které prodělalo v posledních desetiletích převratné změny demografických,
kulturních a psychosociálních poměrů. Souhrn těchto zkušeností byl převážně záporný - vzorná, bohatá a stabilní země prošla zásadními změnami, které si lidé u nás, oslnění nevídanou mírou svobody, neuvědomovali, nemohli uvědomit. Autor přístupnou formou ukazoval
rizika, kterým bude naše společnost čelit. Věděl o možných důsledcích bezohledně prosazované podnikatelské dravosti, šíření drog, nových forem kriminality, z řetězu puštěné sexuality a v neposlední řadě náporu masové kultury podřízené trhu. Věděl také, že svoboda,
která se plně privatizuje a která společnost, svět těch druhých, nebere v úvahu, nebude tím pravým a dlouho očekávaným osvobozením.
O tom, že autor uhodil hřebík na hlavičku, svědčí cenzura uvalená na varovný článek Vždyť přece fetovat je tak snadné!, který sice
vyšel v Literárních novinách, ale byl vyřazen ze sborníku příspěvků z konference Palackého univerzity.
Závěrečný nekrolog filosofa Michela Faucaulta ukazuje paradoxní spojení racionální kritiky společnosti s utopickým útěkem do vysněného ráje smyslových požitků.
Připomenutí této kapitulace před řešením nespravedlností zde na zemi ukazuje slepou uličku pokusů nahradit společenské změny nabouráním do biologické podstaty homo sapiens.
Dnešní, o třicet let zkušenější čtenář si ostatně sám udělá jasno v historických i
aktuálních otázkách.
