Půlnoční párty byla jediným programem, který jsme hráli pod samopaly. Bylo to v roce 1968 v armádním studiu Československého rozhlasu střeženém českými vojáky před okupanty.“Jiří SuchýPůlnoční párty po srpnové okupaci Kořeny vzniku pořadu Půlnoční párty S+Š
spadají do roku 1967. Jiří Šlitr tehdy strávil několik měsíců na světové výstavě Expo 67 v Montrealu, kde v rámci Kinoautomatu Radúze Činčery uváděl pořad pro děti a také hudební program Stars of Prague, v němž představoval československé pěvecké hvězdy jako Hanu
Hegerovou, Juditu Čeřovskou nebo Karla Gotta. Přitom zde pozorně sledoval aktuální umělecké trendy a opakovaně jezdil také do sousedních Spojených států, kde jej mimo jiné zaujal typ hudebního večera, o němž se posléze po návratu do republiky zmínil i v rozhovoru pro
Kulturní tvorbu: „Když jsem byl v Americe, tak jsem tam na to narážel v každé hospodě, v takových těch tingl-tanglech, šantánových podnicích, kde lidi pijí jen pivo a na stole tam mají buráky – a to je všechno, nic jiného se tam nedostane. Ale je tam pianistaa bendžista a
obsluhují holky v korzetech, eventuálně v těch lepších lokálech je holka na houpačce u stropu, houpá se jako ozdoba – a nic se tedy neděje, než že ti muzikanti hrají písničky a lidi je zpívají, národní písničky, pochodové písničky, šlágry, a je to tak
úžasná atmosféra a je to tak spontánní, že nevím, jestli tu někdy někde v Praze něco takového bylo…"V archivu Českého rozhlasu se dochovaly pouze tři z odvysílaných dílů (1, 2 a 5), které proto zařazujeme přednostně v kvalitní podobě. Po zbylých třech jsme pátrali
spolu s Ondřejem Suchým, Růženou a Jaroslavem Majerčíkovými a s nemalou pomocí Davida Hertla z Českého rozhlasu. Zejména díky archivům Bohuslava Smítky, Iva Bílého a Věry Kyliesové se podařilo objevit několik záznamů, jež sice mají notně sníženou audio kvalitu, nicméně
zařazujeme je také jako cennou archivní památku práce Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.
