Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy
jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor… Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi
také jejich charaktery. Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.
––– Mezi důležité kvality prózy patří vyprávění skrze prožitek těla, které vnímá, zaznamenává mnohem rychleji než vědomí a které se vždycky nutně nachází v konkrétním kontextu. Dále je to především určitá „svěžest“ stylu a také absence jednoznačného
hodnocení jednání postav, díky čemuž mnoho není dopovězeno a čtenář má dostatek prostoru pro sebe sama.— Olga Słowik o románu Zuzanin dech, iLiteratura.cz Každá situace má své kouzlo a zaslouží si, aby byla popsána. To objevil už třeba Gončarov nebo Proust. Také se mi
líbí, že jednu situaci lze nahlížet z několika perspektiv, jako když přiložíte k oku hranol skla a světlo se začne rozkládat na barevné spektrum.— Jakuba Katalpa, autorka
