Groteska Bakšiš se původně měla jmenovat Báj. Jakoby spisovatel chtěl naznačit čtenáři, že příběh, který nám vypráví, je dílem anonymního vypravěče.
Toho, který si vybájil jejich život a vypráví nám ho. Dokonce ho vsadil přímo do děje jako manipulátora osudy
svých hrdinů, čubky Daniely nesmírné krásy a mladičkého panice Jakoubka.
Tím snovačem je skřet, který bydlí v dutině křemeláku, odkud vystrnadil sýčka, a žije ve vesnických báchorkách a povídačkách jako ratej anebo jinde zas kres, a kdoví, jak jinak. "Ti, kdo mě
někdy potkali, anebo co jsem se jim přichomejtl do snu, považují mě omylem za zlou bytost.
Ale já jsem ve skutečnosti mimo dobro a zlo. Jsem jediný skřet, který vám nikdy neublíží, ale taky nikdy neprospěje." Skřet si své vyprávění rozmarně užívá. Obrací osudy hrdinů
jako krejčí svatební oblek panice Jakoubka, bere míru, stehuje, poopravuje, rozpáře a zase sešívá, vycpává ramena, zabírá a ubírá, občas přidá krajku, jindy trhne látkou, prodlužuje nohavice, šacuje kapsy nebo do nich vkládá další osudy a jiné příběhy, podšívá
podšívku.
A ona podšívka podšitá je sám Jiří Kratochvil. On je ten skřet v dutině stromu fascinován lidským pohlavím. Ústy skřetovými nám přiznává:"A mou největší žádostivostí je uvést do chodu nějaký rozmarný příběh.
A s chutí si ho potom odvyprávět.
Vždyť strojím příběhy jen proto, abych je pak mohl vyprávět." Slovo bakshish znamená v perštině dar.
Jiří Kratochvil nám prostřednictvím svého skřeta vypravěče daroval originální variantu věčného příběhu muže a ženy.
