Otazníky nad hroby, ač zůstaly posledním dílem, které oblíbený (a dávno již také kultovní) spisovatel, předčasně zemřelý doktor Ludvík Souček napsal – jsou zároveň jeho prvotinou. Tedy prvotinou, vyšlou posmrtně! Jenomže to by Souček nesměl za svůj nesmírně plodný
literární život napsat desítky vydaných knih, obvykle bestsellerů, aby tohle spojení neznělo absurdně… Ostatně: však právě v absurditách si tajemný pan doktor, pokládaný leckým za prapodivného „mimozemšťana“, připadal jako ryba ve vodě – stejně jako v hádankách.
Tentokrát se pustil do záhad historických, leč: „Tato kniha není historickým dílem!“ jak zdůrazňuje sám autor. Otevírá si tak prostor k „překročení“ vědecké sevřenosti historiků, neboť tu především – osobitým tvůrčím způsobem – řeší dějinné záhady
spojené se smrtí Gaia Julia Caesara či konec života a smrt Ježíše Krista. Spát mu nedá ani podivný skon mladičkého českého krále Ladislava Pohrobka. Dále se dozvíme zaručenou pravdu o historickém hraběti Drakulovi, přiblížíme se pravému (americkou justicí utajovanému)
vrahovi legendárního presidenta Abrahama Lincolna, zjistíme jak a proč byl zavražděn Napoleon a také se dáme unést dobrodružnou polemikou o tajemství Rasputina, „svatého“ mága a carevnina milence. Opravdu byl nesmrtelný? Proč ho nezabila dávka jedu, která by normálně usmrtila
armádu – ani kulky vystřelené z vojenské pistole? Souček to ví! Však také zdůraznil: „Pokud bych nevěděl více, než bylo o těchto chronicky známých osobnostech publikováno, nikdy bych tuto knihu nepsal!“ Souček nám jako obvykle nabízí neobyčejné množství různě
souvisejících poznatků, přičemž pro řešení záhad kolem smrti svých klíčových „hrdinů“ volí osobité, oblíbené „příčné poznání“. Jeho otazníky, vysvětlované obvykle pouze „suchými“ historiky, tak zde nahlížíme zároveň očima psychiatra, toxikologa,
biochemika, astronoma a dokonce i (dobově jinak vrcholně diskreditovaného) astrologa – to vše ve čtivém a na patřičných místech i humorném podání Ludvíka Součka.
