Kniha fotografií a krátkých příběhů z jednoměsíčního putování po indonéských ostrovech Jáva a Bali vytištěná na kvalitním křídovém papíře. Kniha poskytuje nevšední pohled na indonéskou kulturu a etnickou různorodost země. V doprovodném textu není nouze o
dramatické situace, nad kterými však převládá radost ze setkání s neobyčejnými domorodci, kteří sami o sobě vydají možná více než turistické památky. Čtenář se tak může setkat s řadou nezvyklých postřehů, jako je expresivní popis hektické návštěvy v Národním parku
Ujung Kulon na jihozápadním cípu Jávy. Stejně tak dobře lze ale obdivovat sugestivní popis jízdy v přeplněných minibusech, kde se cestující drží za jednu ruku ven a zbytek těla jim přitom visí z otevřených dveří. Všichni přitom mají "neutuchající výraz spokojenosti na
tváři". Neméně zajímavé je setkání s domorodým kmenem Badui. Ten podle nějakých kmenových pravidel přísně zavrhl moderní civilizační vymoženosti a zakazuje používání fotoaparátů, rádií, používání mýdla či zubní pasty v řekách. Přesto jeho členům nic nebrání v
tom, aby cestovatele pohostili "prachobyčejnou" čínskou polévkou servírovanou v plastovém kelímku včetně plastového naběrátka.
K dalším zajímavým pasážím v cestopisu patří setkání s rituálním pohřbem, výstup na činnou sopku, návštěva chrámového divadla nebo
třeba setkání s netradiční benzinovou pumpou, kde se čepuje z lahví a to s pomocí trychtýře.
