Sbírkou Káva pro H. (Kuchyňská revue) završuje autorka trilogii, jež zahrnuje období, kdy se znovu ponořila do teorie Henriho Bremonda a nechala se jí ovlivnit (Sirka Henriho Bremonda 2016, Prázdniny s Henrim 2017). Neobjevuje objevené, sleduje Bremondovu linii u nás výrazně
artikulovanou Vítězslavem Nezvalem, který chápal metaforu jako jedno z měřítek hodnoty poezie, absenci logického poselství za legitimní vyústění básně. Autorka stojí o to, aby se Bremondem definované pojetí vžilo, aby se upevnilo povědomí o historických kořenech soudobého
básnictví, povýšeného především metaforou, objevně uplatněnou před téměř dvěma sty lety v díle zakladatele moderní české poezie Karla Hynka Máchy.
