Ten den, kdy jsme se s Jiřím vydali natáčet na Hradčany, byl vlastně taky trochu jako zázrak. Mimořádně krásný, slunný podzimní čas, prostředí právě tak akorát bohaté na zvuky dokreslující místa plná turistů, ale nepřehlušující šum vysokých kaštanů a akátů
pamatujících děje a doby, o kterých malíř vypráví. Nebyli jsme si jistí, jestli za ten den všechno stihneme obejít, popsat a říct, ale nakonec se to podařilo, protože – jak koneckonců napovídá dávná reportérská zkušenost – inspirace v podobě reálných kulis, domů a
třeba i konkrétních vrat míjených nezasvěcenými bez povšimnutí, působí jako příjemný opiát tlumící únavu i bolest nohou. Jiří Anderle tu omládl (snad proto mi nabídl tykání, které jsem v úctě přijal) a vy si tak můžete ke čtení knížky přidat hlas. Nejen ten
malířův. Ale taky ten lampářův nebo pošťákův, jak je Jiří trefně vystihl, a dodal tak literárně zpracovaným příběhům svůj vypravěčský punc, pro který ho milujeme. Rád bych věřil, že vám tato nahrávka při opakovaném listování knížkou Na Hradčanech obohatí
čtení o rozměr, který byste si jinak museli do obrazů dávných příhod dosadit sami.
