Jitka, takové běžně hezké, ale citlivé a vnímavé děvče kolem dvaceti, nevěří komunistům v socialistickém Československu snad ani to, že Země je kulatá. Kvůli bezvýznamné příhodě (policie ji přistihne na ilegálním koncertu v Praze) má zavřenou cestu ke studiu.
Rozhodne se, že zkusí štěstí na Západě, a podaří se jí emigrovat. Teprve pak zjistí, že existují věci jako „azyl“, „pracovní povolení“ či „uprchlický tábor“. Stráví skoro rok v proslulém Traiskirchenu a za tu dobu se setká s panoptikem postaviček, vesměs české
a slovenské národnosti, o jejichž existenci se jí doma v Čechách ani nesnilo. Jitka je dlouho jen zděšená pozorovatelka dění kolem sebe. Ale když se stane jednou z obětí nikdy nevyšetřovaného násilného činu, kupodivu ji to nezlomí. Najde v sobě pevné těžiště a sílu
překonávat životní překážky.
