Ve čtvrtém a závěrečném díle pamětí Otakar Husák popisuje druhou polovinu svého působení na pozici ministra národní obrany. Blíže představuje spolupráci s francouzskou vojenskou misí, zejména se ale věnuje své politické práci v úřadu a věčnému boji za rozvoj
kvalitní armády mladého státu, který probíhal například v branných výborech. Rozsáhlá část je věnována „sedmé velmoci“ – tisku a jeho článkům o vojsku, vojácích i autorovi samotném. Následně přibližuje svůj konec v politice i armádě a vzpomínky uzavírá
krátkým popisem svého života ve dvacátých letech 20. století. I proto je tento díl doplněn autorovým životopisem, který zachycuje jeho následné, opět často velice dramatické osudy, včetně období věznění v německých koncentračních táborech za druhé světové války. Vše
doplňuje velké množství dobových fotografií a dokumentů.
