Lidové písně o brněnském hradě a brněnských kasárnách. Na této desce se střídavě představují kapely Hradišťan s Jiřím Pavlicou, Cimbálová muzika Martina Hrbáče a Gajdoši s Otakarem Pokorným. Každá kapela reprezentuje odlišné pojetí zpracování lidové písně.
Uslyšíme zde převážně písně moravského Slovácka, ale najdeme i vlivy české. Písně o Brně zpívají Alice Holubová, Jitka Málková, Magda Múčková, Stanislav Gabriel, Luboš Holý, Martin Hrbáč, Václav Kovářík, Jiří Pavlica, Karel Sháněl a další. Hudební úpravy:
Otakar Pokorný(1,3,6,8,11), Jiří Pavlica (2,4,5,7,10,12,14,15,19,21, 22), Martin Hrbáč(13,16,17), Naděžda Chocholáčová(9), Vladimír Meloun(18), Václav Kovářík(20)
Zpívají:
Alice Holubová(2,10,19), Naděžda Chocholáčová(6,9,18), Jitka Málková(7), Magda
Múčková(15,22), Růžena Kučerová(18)
Václav Kovářík(1,3,6,8,11,20), Stanislav Gabriel(4), Jiří Pavlica(5), Karel Sháněl(12), Josef Kůtný(13), Luboš Holý(14,16,22), Martin Hrbáč(17),
Hrají:
Hradišťan (2,4,5,7,10,12,14,15,19,21,22)
Muzika Martina Hrbáče
(13,16,17)
Gajdoši (1,3,6,8,9,11,18,20,21)
Nahráno ve studiu Pivox, listopad 1995
Hudební režie: Milan Vidlák
Ten kůň, co právě teď stojí před vámi na Špilberku, není ani tak vraný jako spíš strakatý. Hýří různými odstíny dvou základních barev a je to
kůň hudebně dobře vyvedený.
Představa lidové písně a hudby sledované hluboko do minulosti je však realitou vědeckých pracoven. Vždyť paměť folklóru sahá do hloubky jen několika generací a rituály, jež zůstávají a mohou být prastaré, se dědí jaksi automaticky a mnoho
se o jejich původních významech moc neví...
Napsal jsem, že tento špilberský kůň má ve své pestrosti dvě základní barvy. Které to jsou? Ta nejsilnější a základní je moravsko-slovácká a onou druhou míří přes západ Moravy do Čech. Nositeli obou koncepcí jsou Jiří
Pavlica s Hradišťanem, stálice na hudebním nebi, a Otakar Pokorný s Gajdoši, známý stovkám posluchačů rozhlasu jako multiinstrumentalista, upravovatel písní z okolí Brna a hráč na niněru, dudy a v neposlední řadě díky své vědecké profesi a technické a matematické
fundovanosti organolog a konstruktér nástrojů (křivé rohy, dudy, píšťaly). Polohu rudimentární hudebnosti reprezentuje muzika martina Hrbáče.
Co na tom, že se prolínají a těsně spolu sousedí melodie, mířící přes západní Moravy k jihočeským dudákům a horňackém,
dolňácké a podlužácké mísení toho, co právě Pokorný tak trefně nazývá "folk-folklór"? Tak třeba hned úvodní Ta brněnská brána (spíš je to hradišťská) zní za melodií sušilovské "halekačky" Šlo děvča na trávu (Sušil-Vyšehrad 1951, č. 347, s. 154). Proč ne?
Vždyť lidová píseň a hudba nežijí v dnešní technické době jen z oné bájné proklamované čistoty průzračných studánek, ale spíše z amalgamu všedního dne a samozřejmě ze svých bájných rituálů...
Seznam skladeb:
1. Ta brněnská brána 01:07
2. Ta
brněnská brána 04:09
3. Já mám koně 01:53
4. Husaři, husaři 03:36
5. Půjdem do Brna 01:51
6. Ten sebranský kostelíček 03:05
7. Brněnská kasárňa 01:41
8. Na hranickem mostě 01:00
9. Před te naše dolinečka 01:43
10. Na lanžhotském poli 02:45
11. A juž ho vezó 01:26
12. Smutná je mně cesta 02:31
13. Tenkrát má mamička 01:28
14. A v tem Kužełovém 04:22
15. V strážnickej šerhovni 02:15
16. Už je má miłá, už je zle 02:00
17. Ked sem išel, išel 01:44
18. Daj si synečku 01:33
19. Níže
Nových Zámků 02:56
20. Veliký loupežník Babinský 02:56
21. Poslechněte soudruzi 03:14
22. V Brně na Štymberku 07:25
