Alois Musil (1868–1944) byl jedním z nejvýznamnějších českých orientalistů, který právem získal světový
ohlas. Jako katolický kněz a „exponent rakousko–uherského dvora i buržoazního Československa“ byl
komunistickým režimem systematicky vytěsňován z
čítanek i z paměti národa. Částečné nápravy tohoto stavu
se daří dosáhnout až od devadesátých let dvacátého století. Musilovy práce zůstávají dodnes pro badatele
nenahraditelným zdrojem informací. Jeho vědecký záběr byl obrovský a stejně rozsáhlé je i
zanechané dílo.
Stal se spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů a přátelství domorodců mu umožnilo shromáždit poznatky
využívané biblisty, etnografy, religionisty, kartografy či archeology. Dosud nepublikovanou monografii
o historii, věrouce a různorodých
proudech nejmladšího monoteistického náboženství s názvem Ze světa islámu
autor dokončil v roce 1941, v protektorátní době ale nemohla být vydána. Musilův pohled na vývoj
islámu vychází z důvěrné znalosti životní praxe i postojů muslimů a v mozaice poznání
má stále svou hodnotu.
Z pera katolického kněze je navíc důležitým příspěvkem k mezináboženskému dialogu. – Úvodní studie
Luboš Kropáček, Jaroslav Franc a Pavel Žďárský. K vydání připravil a poznámkami opatřil Pavel Žďárský.
