Vzpomínky plné humoru. Originální nahrávky Na co Helena Růžičková vzpomíná? Třeba na natáčení pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Tam si režisér Troška vymyslel, že mi v jednom záběru přeběhne přes vlasy jeden potkan a druhý přes prsa - aby bylo
vidět, že se jako čarodějnice probouzím v jeskyni. Ten první to stačil, ten druhý se zachytil za šaty a - propad. Myslím, že chápete, co to je, cítit to chlupaté tělo na vlastním těle... Jak jsem vstávala, tak ten potkan propadal stále níž. Skrz tu podprsenku to ještě šlo.
Pak jsem ale viděla, jak se šine do kalhot. Strašnej byl ten nahatej ocas mezi nohama. Protože on ten ocas není úplně nahatej, on má sem tam chlup. Potkan propadl, já to dotočila a šli jsme ho hledat. Nejen, že jsme potkana nenašli do konce filmu, do dneška se nenašel. Já jsem
přesvědčená, že chodí a rozkecává, jak vypadám... Když se jezdilo na Západ, tak aby se ušetřilo i na záchodě, tak se většinou zastavilo za hranicema. Ženy vpravo, muži vlevo. Jak tohle řekli, tak jsem nemohla jít vůbec, protože to byla úplná tragédie. Jedna babička v
autobuse říká: Já radši půjdu, sichr je sichr. Druhá na to: Tak já tady budu sedět a počkám na tebe. Babička se vrací a nese něci pod páždím. Co to vlečeš? Ona říká: Představ si, že tam byla vyhozená trouba. Ta mikro, mikrovlnná nebo co. Jen jedna? Ona říká: Jen jedna.
Tak jsem jí vzala. To budou mít vaši radost. Ona na to: No to budou! Tak to schovaly, jedou dál a za chvíli jedou za nima policajti. Představte si, že jim babička ukradla radar! To si nevymyslíte!
