Přírodní léčba byla odpradávna součástí lidské existence. Když nepomohly
léčivé byliny, přišla na řadu magie božců, bohyň, kouzelníků
a čarodějů s čáry a zaříkáváním, s okuřováním, prapodivnými
lektvary a nesrozumitelným mumláním modliteb,
proseb i zaklínáním.
Když ani to nepomohlo a vyložené karty napověděly, že chorý už
nebude dlouho po zeleném trávníčku šlapat, pak zpravidla nastupoval
se svým uměním studovaný doktor, mnohdy příliš pozdě. Od chorých
a těch nejpotřebnějších kdesi
na horských samotách byli lékaři
zpravidla daleko a horalé na zaplacení doktorské rady a léků beztak
peníze neměli. Většinou si pomáhali sami. Léčili se jak to šlo a také
podle toho, co jim zůstalo v paměti po předcích…
