Monografie se věnuje komplikovanému vztahu českého státu k církvím a náboženským společnostem, který na jedné straně reprezentuje staletí úsilí o odluku státu od církví (především římskokatolické) a na druhé straně stejně dlouho trvající boj o náboženskou
svobodu. Konflikt státu s církvemi je nejdéle probíhající „válkou“ v dějinách lidstva, reprezentující antagonismus mezi mocí světskou a duchovní. Stát a církev se v různých časových periodách mohou podobat symbiontu, ale ve skutečnosti představují ostře konkurenční
organismy, jejichž dlouhodobá bezproblémová a nekonfliktní koexistence prakticky není možná. Byl to právě stát, který se v evropském prostoru, pod mocenským tlakem moci duchovní, v dobách středověku znovu zrodil jako bájný pták Fénix z popela římského impéria, aby
prostřednictvím permanentního konfliktu s „Bohem“ nabídl konkurenční alternativu, tj. rozumně organizovaný život pozemský. Přes zjevnou důležitost a aktuálnost tématu se vztahům státu s církvemi a náboženskými společnostmi soudobá česká ústavněprávní teorie příliš
nevěnuje.
Kniha je rozdělena do celkem šesti rozsáhlých kapitol obsahujících jak ústavněprávní a státovědné aspekty vztahu státu s církvemi, tak i lidskoprávní teorii ve vztahu k náboženské svobodě. Čtenář nalezne i rozsáhlou historicko-právní analýzu dějin
vztahu státních útvarů dříve se rozprostírajících na území dnešní České republiky s církvemi a ostatními náboženskými společnostmi (především židovskými a muslimskými). Český model vztahu státu s církvemi je srovnáván s dopodrobna analyzovanými modely německého
kooperačního státu a laického státu ve Francouzské republice.
