První kniha Bible představuje morálního Boha všech lidí (v mýtickém světě kmenových bohů něco nepředstavitelného), a vysvětluje rozdíl mezi dobrem a zlem, neboť Bůh stvořil svobodného člověka k transcendentálnímu účelu („buďte svatí, jako já jsem svatý”)
a pověřil jej jedinečnou roli v zápase s ideologickými (pohanskými) silami rozkladu. Tento svět je zázračný dar lidstvu a člověk je jeho hospodářem. Svět bez lidí by neměl smysl.
Neviditelný a netělesný Hospodin dokazuje, že materiální realita není jediná a že
život je nekonečně víc. Spravedlivý Bůh znamená, že pravda a spravedlnost zvítězí, byť ne vždy na tomto světě. Nad-přirozený Bůh se nachází za světem, jenž stvořil, což je poznání, jež zlikvidovalo dřívější božstva přírody a kulty, které se dnes se ztrátou víry
vracejí. Bůh je milující a zároveň žádá, aby byl milován. Před Biblí lidstvo neznalo hodnotu „člověka stvořeného k obrazu Božímu” ani otce na nebesích, jehož děti jsou bratry a sestrami. Toto poznání změnilo svět.
Dennis Prager ve svých komentářích
vysvětluje podivuhodnou shodu knihy Genesis s vědeckými poznatky o vzniku světa a ukazuje, jak se v západní společnosti v důsledku klesajícího významu biblického učení o přirozenosti člověka a Božím řádu rodí toxické ideologie pomýlených konstruktérů světa, kteří
popírají zdravý rozum, protože podlehli příslibu hada z rajské zahrady: „budete jako bohové znát dobro a zlo”.
