Rozsáhlé básnické, prozaické a divadelní dílo Pavla Rejchrta vznikalo od konce šedesátých let 20. století v někdejším svobodomyslném přítmí evangelického literárního samizdatu. Značný počet textů z tohoto období byl zejména po roce 1995 uveřejněn v řadě autorových
knižních publikací; většinou je přitom umělec - ostatně i pronikavý esejista a osobitý výtvarný tvůrce - z časového odstupu citlivě přepracovával a nejednou také doplňoval o literární práce novější a nejnovější. Vznikly tak knihy a sbírky, které vytvářely impozantní
literární oblouk mezi Rejchrtovou hodnotnou tvorbou předlistopadovou a jeho neméně hodnotnou tvorbou polistopadovou.
Podobný charakter má i aktuální autorovo sebrání jeho v minulosti vzniklých, v současnosti však v mnoha případech dotvořených básnických a prozaických textů
- k nimž přimyká i titulní dílo, obdivuhodné filosofické drama Dům světa -, spojené s vybranými ukázkami z nynějšího tvůrčího úsilí Pavla Rejchrta.
Záměrně se zde prostřídávají polohy esejistické, namnoze vyznavačské a hledačské, s vyprávěním převážně
beletristickým, opět nejednou obměňujícím dřívější verze autorova prozatérského nebo poetického zaměření. Jednotlivé příspěvky, byť jsou někdy z hlediska svého vzniku od sebe nemálo vzdáleny, mají společnou především vysokou literární kulturu, jsou stylově
vytříbené a představují následováníhodnou ukázku duchovního, eticky maximalistického literárního umění.
