Rozhlédl jsem se po uličce, ale nikdo jiný tady krom nás třech nebyl. „Popravčí špalek“ napadlo mě při tom neuvěřitelném pohledu a viděl jsem, že klečící muž má hlavu položenou na tom velikém špalku a že má ke špalku připoutané obě ruce. Všechno to divadlo stínu
a mlhy bylo divně průsvitné a ve mně to vyvolávalo nehybnou hrůzu, která mi ochromila celé tělo. Na zátylek si zakleklo silné chladno a začalo nesměle prostupovat žílami po celém mém těle. Cítil jsem, jak mi tuhne celé tělo. Moje nohy se spojily s ulicí a byly najednou její
součástí. Nemohl jsem se pohnout z místa, natož udělat jediný krok. Pocítil jsem silný strach a na čele se mi objevila první kapka studeného potu. Nevěřícně jsem zíral na to neskutečné divadlo, které se tady přede mnou odehrávalo.
