Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými
prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii,
byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal
samizdatove, zatímco "román v dopisech“ s prvky "road novel“
Hatto byl již
napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní
prózy jsou situovány do "temného stredoveku“, do doby
beznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti,
které se snaží na vlastní pest celit svetu, prchají z nej a opet
se do nej vracejí. Autor v
techto textech – a rovnež v Kratétovi
a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Recku a ve
staroveké Cíne – využívá historických reálií, ale v jádre jsou
tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány,
tedy prelomu 80. a 90. let XX. století.
Zároven jsou
i kryptickými autoportréty, tak jako vetšina Bondyho
prozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy
vycházejí knižne podruhé, ale poprvé spolecne a v textove
revidované podobe, která je výsledkem editorovy práce
s rukopisy a
dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními.
