Zatímco většina publikací o historii architektury začíná egyptskými pyramidami nebo neolitickou Mezopotámií, tato kniha se zabývá kořeny architektury, předcházejícími Egypt a Mezopotámii.
První část knihy nazvaná Jak přežít obsahuje kapitoly člověk a
podnebí, obydlí a materiál, sociální vztahy, náboženství a posvátná místa v obydlí a mimo ně, svatyně, obětiště, ceremoniální architektura i příklady monumentální architektury u tak zvaných přírodních národů. Ve druhé části nazvané Pohled do minulosti probírá autor
archeologické doklady nejstarší lidské stavební činnosti z doby před 300 000 lety, kdy na naší planetě žili naši předchůdci – Homo erectus, přes první zemědělce mladší doby kamenné až po architekturu následujících údobí pravěku tj. doby bronzové a železné, kdy již
alespoň v některých oblastech starého světa začíná doba historická. Ve třetí části nazvané Mizející svět vychází autor z architektury posledních lovců a některých zemědělců i nomádů, především těch, které poznal z vlastní zkušenosti. Závěr knihy je věnován
prvkům tzv. primitivní architektury, které na některých místech přežívají dodnes, případně jsou zajímavé svou invencí, materiálovou, tvarovou i jinou, i pro dnešní moderní dobu, kdy se často ohlížíme zpět, abychom pochopili naše potřeby i zájmy, abychom co nejlépe
porozuměli sobě samým, současnému člověku. Je to široký srovnávací antropologický pohled.
V knize je tak soustředěn bohatý materiál provázený autorovými názory na vývoj lidské kultury a především architektury, často poprvé publikovaný. Jde o výsledek
celoživotních zkušeností a rozsáhlé znalosti tématu i příslušné literatury. Vzniklo tak dílo základního významu pro všechny, kdo se zajímají o architekturu a její začátky, o to, jak se člověk dokázal chránit proti nepřízni prostředí v nejrůznějších podmínkách, kdo
jsme a jak jsme se kulturně vyvíjeli.
