Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká
odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikem Kniha tak nakonec představuje raného Wittgensteina především jako schopenhauriána, který svou původní pozici revidoval ve světle analýzy jazyka. Ta ho přivedla hlavně k vypracování rozlišení toho, co se dá říci, od
toho, co se v zacházení se slovy jen ukazuje. A toto rozlišení zase vposledku vycházelo z dobových debat rakouských fyziků o interpretaci vědeckých teorií, z nichž zásadní pro Wittgensteina dlouhodobě zůstaly myšlenky Heinricha Hertze. Hertzovský prvek Wittgensteinovy představy o
úkolu filosofování je asi nejdůležitějším momentem Wittgensteinova myšlení od úplných počátků až do konce, a představuje tak zřejmě nejnázornější doklad pro jednotu tohoto myšlení, či přinejmenším pro plynulost jeho vývoje.
