Vědomí je klíčovou záhadou moderní vědy. Dosud ale neexistuje jeho jednoznačná definice. Kniha se zabývá otázkou vědomí z mnoha různých pohledů ve formě esejů: od textů filosofických, křesťanských, buddhistických a spiritualistických přes eseje z oblasti biologie,
psychiatrie, neurologie, genetiky či neurochirurgie až po názory fyziků, kybernetiků, robotiků a odborníků na umělou inteligenci. Jednotícím prvkem všech těchto pohledů se zdá být jak nezbytnost přítomnosti tzv. vnitřního pozorovatele, který pozoruje, hodnotí a prožívá
vlastní činnost jedince, tak i schopnost jedince vědomě si stanovovat cíle a „vnitřní nutkání“ směřovat k těmto cílům. Tyto schopnosti však nejsou a nemohou být vlastní počítačům dnešní von Neumannovy architektury ani neživým systémům obecně. Proto umělé vědomí
strojů (zatím) nelze realizovat a musíme se spokojit pouze s jeho více či méně věrnou počítačovou simulací v podobě náhražky, tedy strojového vědomí. Bez umělého vědomí nemůže nikdy nastat obávaná vzpoura strojů proti člověku, takzvaná Kurzweilova singularita. Výzkum
vědomí pomáhá postupně posouvat hranice výzkumu i v oblasti obecné umělé inteligence (AGI).
